Metamorfóza jako princip: Bielefeld v zrcadle času.
V novém městě, kterému zemský panovník udělil četné výsady, se začali usazovat především kupci, kteří od začátku výrazně ovlivňovali rozvoj Bielefeldu. Spolu s obchodem s tehdy velmi žádaným suknem a plátem zavítaly do města zlaté časy, o kterých dodnes svědčí Staré náměstí, Stará radnice a staroměstský kostel sv. Mikuláše.
Poptávka po plátnu však netrvala věčně; Bielefeld se přerodil z obchodního na průmyslové město. To se projevilo i na vzhledu města: vyrostla nová předměstí s typickými činžovními domy o dvou až třech podlažích. V prvních letech 20. století pak vznikly reprezentativní budovy jako Nová radnice a divadlo, jehož architektura čerpá z barokních a secesních prvků, pošta vyšperkovaná renesančními motivy, budova nádraží v secesním slohu a synagoga, jejíž vysoká kopule je vidět již z dáli. Na sklonku téhož století prošel architektonický obraz města další poměrně rychlou markantní změnou, kterou byla současně podstatně rozšířena jeho kulturní nabídka: vznikly Síň umění, Městské kongresové centrum, víceúčelová Seidensticker Halle, Historické muzeum a Huelsmannovo muzeum v Ravensberském parku. Od roku 1969 je Bielefeld také univerzitním městem. Všechny fakulty se nacházejí v hlavním areálu v západní části města, na úpatí Teutoburského lesa. Centrálním místem je architektonický skvost, tzv. Velká hala o délce 300 metrů.
Oslavy v duchu starých tradic: trhy, slavnosti a Hermannův běh
V květnu je historické jádro města dějištěm plátenických trhů, což je velká několikadenní lidová veselice, červenec je každoročně ve znamení středověkých slavností na hradě Sparrenburg a v září se v centru konají vinařské trhy. Každý rok pak končí tradičními vánočními trhy. Ty se konají v historickém starém městě v kulisách více než stovky slavnostně vyzdobených hrázděných domků. Součástí typicky bielefeldské tradice je také Hermannův běh, závod v běhu pro každého od Hermannova památníku v Detmoldu přes výšiny Teutoburského lesa až k bielefeldskému hradu Sparrenburg.