Mohuč

Římané, blázni a biskup: Mohuč

Pro Mohuč, zemské hlavní město Porýní-Falce, univerzitní, římské a mediální město, je typickým věhlasný trojnásobný akord románského chrámu, Gutenbergovy černé magie a rýnského masopustu. A velké dědictví z bezmála 2 000 let, které Mohučští prezentují s hrdostí a vyrovnaností. Skutečnost, že se k mnoha kulturním statkům města pojí i vyspělá vinařská kultura, sympatie Mohuče ihned násobí.

Kde se malých hříchů dopustíte dokonce i ve zpovědnici

Umělecky restaurované fasády barokních šlechtických paláců a přepychových kostelů dýchají dějinami. Mohuč středověku a raného novověku evokuje historické centrum, které se ve stínu ohromného chrámu rozpíná až k Jižnímu nádraží. V křivolakých uličkách, které tu nesou jména jako Nasengässchen (doslova Ulička u nosu) či Heringsbrunnengasse (Ulička ke kašně u Slanečka), s obchůdky, butiky a kavárničkami kolem překrásného višňového sadu s romantickými hrázděnými domy a Mariánskou kašnou je přes den živo; rušné každotýdenní trhy se konají nejen na starém městě a náměstí Panny Marie, nýbrž v téměř každé městské čtvrti. Na sklonku dne je pak znát, že má Mohuč mezi německými městy postavení královny vína; Rýnské Hesensko je největším vinařským regionem v zemi a mladá generace vinařů demonstruje s elánem, dovedností a sebevědomím, že má potenciál i k neobyčejným počinům. Její výrobky konzumují Mohučští s oblibou v útulných vinárnách a hospůdkách, které nesou velmi pobožná jména jako „Kasička“ nebo „Zpovědnice“. Možná proto, že Mohučští občas rádi hází všechny starosti za hlavu. To potvrzuje i noční život: scénou se hemží tisíce studentů a někde se slaví určitě i dnes.

Rýnské panorama a optimistický kníže

Ve srovnání s rušným historickým jádrem působí panorama města směrem od Rýna důstojně, klidně, až skoro trochu přísně. Jeho otěže drží dvě epochy: moderna s radnicí a kongresovým centrem Rheingoldhalle, baroko resp. renesance s Novou zbrojnicí, Domem řádu německých rytířů a Kurfiřtským zámkem, který je mimochodem také velmi žádanou lokalitou již zmíněného kongresového centra. Tato budova podle názoru některých historiků umění svým neobyčejně bohatým a diferencovaným členěním zastíní dokonce i Heidelberský zámek – tito odborníci by se teď Heidelbergu měli raději vyhnout obloukem. Veskrze optimistická byla koncepce zámku: položení základního kamene bylo načasováno na rok 1627, do vřavy Třicetileté války. Práce na zámku pak ovšem trvaly dalších 125 let.

Velikost dějin: mohučská muzea

Mohuč – to je i jedinečná nabídka muzeí. Kromě Gutenbergova muzea vyniká především Římsko-germánské centrální muzeum v Kurfiřtském zámku. Sbírky z pravěku a ranné historie, z dob Říše římské a ranného středověku jsou doplněny prostornými restauračními dílnami mezinárodního věhlasu – zdejší odborníci se ujali mimo jiné i Ötziho, slavného muže z tyrolského ledovce. Širší záběr, od doby kamenné po modernismus, má mohučské Zemské muzeum, které bylo založeno v roce 1803 na podnět Napoleonova daru ve formě 36 obrazů. Biskupské chrámové a diecézní muzeum přímo v chrámu informuje o historii biskupského kostela a biskupství; obecný přehled podává Městské historické muzeum, a Přírodně-historické muzeum je největším svého druhu v celé Porýní-Falci. To jsou všechno velmi vážná témata, ještě štěstí, že tu mají i muzeum masopustu, které se věnuje historii bláznovství ve městě. To totiž k městu patří stejně jako Římané, Gutenberg, dóm a víno.

Highlights
Highlights

Discover Destination Germany with our interactive map

Zde přidejte své oblíbené. Uložte, rozvrhněte, sdílejte a vytiskněte si svůj výběr a naplánujte si celou svou cestu po Německu.

Vybráno 0 oblíbených položek