Nevěděla jsem do čeho jdu, ale byla jsem velmi překvapená.
Postupim je hlavním městem Braniborska a v minulosti byla sídlem pruských králů. Proto má opravdu bohatou historii. Do mezinárodního povědomí se dostala v novodobé historii až Postupimskou konferencí, která se tu konala v roce 1945.
Město je nedaleko Berlína a dočetly jsme se, že se stala místem, kam se odstěhovala berlínská smetánka. Obě města jsou výborně spojená tramvajovou linkou a dobře dostupná po dálnici, proto je Postupim ideálním výletním cílem Berlíňanů. My dvě jsme vyrazily v pátek a přijely tak akorát na pozdní procházku, večeři a drink. Druhý den jsme od rána obíhaly všechny památky, které jsme měly v plánu navštívit.
Jaký byl náš seznam a kde se nám líbilo nejvíc?
Ale hezky od začátku: Ubytování jsem zařídila v nově zrekonstruovaných moderních apartmánech Villa Armin přímo v centru, u vstupu do parku Sanssouci a je to „designovka“.
Sanssouci park, kde najdeme stejnojmenný palác, dále Neuen Palais (Nový Palác) a Communs. Park je obrovský, od paláce Sanssouci až k Novému Paláci jsme šly dvacet minut, tak nechte podpatky a nepohodlné boty doma a užijte si pohodlně procházku v krásném prostředí. Obrovský park se všemi paláci prý konkuruje francouzskému Versailles. Na místě jsem se přesvědčila, že tato informace nepřehání.
Belvedere na kopci Pfingstberg je na druhém konci města. U Communs si můžete půjčit kola Next Bike a nechat je pak v centru. Původně byl jen vyhlídkovou plošinou, krásně odtud vidíte celou Postupim a jezera a dohlédnete až na Berlín. Když se postavila neslavná Berlínská zeď, byl uzavřen a chátral. V letech 1988–2005 prošel rekonstrukcí a dnes je přístupný za 6 euro.
Cecilienhof – Právě tady probíhala zmíněná Postupimská konference. Může se zdát, že stavba je starší, ale to je omyl. Byla vybudovaná v tudorovském stylu v letech 1914–1917 císařem Vilémem II. Kvůli probíhající válce neměl ale dostatek financí, tak manželce a synovi postavil jen to, co vzhledem k situaci mohl. Později se přestěhovali do Nového Paláce. Vstupné 14 euro. (více info zde)
Holandská čtvrť v centru – najdete zde samé kavárničky a vyhlášené restaurace jako třeba: Buya Ramen. (Velmi fotogenická!)
A slice of Britain – sem jsme už pěkně vyhládlé doslova zapadly a velmi spokojeně i odpadly. Obsluha má sice co zlepšovat, ale jídlo její nedostatky vykompenzovalo. Bylo výborné. Můj talíř se sýry vyšel na 12 euro a Ditty vajíčka s řepným hummusem na 10 euro.
Buena Vida Coffee – výběrové kafe a koláček na jedničku (doporučuji Pastel de Nata).
Schech's – v tomto baru se prý scházejí jen místní, tak jsme byly zvědavé a zašly se tam podívat. Bar má příjemnou zahrádku, kde jsme se zabalily večer do deky a vzpomínaly na všechny naše společné cesty. Velká sklenička vína vyšla na 7 euro.
Po celodenním pobíhání jsme večer přejely k Lužickým jezerům (kousek od Drážďan). Přespaly jsme v hotelu Achat a dopoledne pak odjely do přístavu Senftenberg.
Lužická jezera jsou uměle zatopené hnědouhelné doly a patří mezi největší uměle vytvořenou jezerní oblast v Evropě (pro zajímavost: ze západu na východ mají 80 km a ze severu na jih až 40 km). Nyní je jezero Senftenbergsee velmi oblíbenou destinací pro sportovní turistiku. Najdete tu síť cyklotras, a co považuji za velké plus, vedou jen po rovině, takže jsou ideální pro rodiny s dětmi anebo rekreačního cyklistu, jako jsem já.
Pokud nemáte kolo nebo ho nechcete vozit s sebou, můžete si ho půjčit v obchůdku přímo v přístavu. My jsme neměly moc času, tak jsme si půjčily alespoň šlapadlo a projely se na chvíli po hladině jezera. (11 euro/hod.).
Na kole (nebo autem) můžete objet buď celé jezero, anebo dojet k rezavé rozhledně Rostiger Nagel a vyšlápnout si na ni. V životě jsem nic takového na živo neviděla, tak to pro mě byl docela zážitek. Posuďte sami
To by tedy bylo vše z našeho krásného holčičího výletu. Moc jsme si to s Dittou užily a už se nemůžu dočkat, až se zase někam vypravíme. A co vy, byli jste už někdy v Postupimi nebo u Lužických jezer?
