Teru Menclová
@terumenclova

Jsem si jistá, že moje fascinace horami a jezery
bude pokračovat i v Německu.

I zmoklé Bavorsko je krásné

V sobotu ráno jsme si ještě trochu rozespalí zabalili, vyzvedli auto a s kapkou obav pravidelně aktualizovali předpověď počasí. Příslib vytrvalého deště po celé tři dny nás moc nepotěšil, ale rozhodli jsme se nevěšet hlavu. Na poslední chvíli jsem si do kufru přibalila ještě pláštěnku s vítězoslavným přesvědčením, že jsem to alespoň tentokrát nepodcenila. No, k tomu se ještě vrátím, protože nevyzpytatelné horské počasí nás samozřejmě vypeklo i navzdory mojí snaze nad přírodou vyzrát. Když jsme měli úspěšně naloženo, včetně nás samotných, zadali jsme do navigace „Lindau, Bavaria” a vyrazili na cestu.

Lindau

Lindau je malé bavorské městečko, které leží přímo u rozlehlého jezera Bodensee na hranicích s Rakouskem a Švýcarskem. Když jsme bookovali ubytování, blízkost Švýcarska jsme docela pocítili. Ceny byly totiž i na německé poměry poměrně vysoké, takže nám hledání chvilku zabralo. Nakonec jsme ale našli příjemný hotýlek Seerosee (s lehce afektovaným panem majitelem, který spíš křičel než mluvil), kde jsme se ubytovali na první noc našeho krátkého dobrodružství. Po dlouhé cestě nás trápil strašný hlad, což v mém případě není nikdy dobré znamení, takže ještě před samotnou prohlídkou města jsme zapluli do thajské restaurace s názvem Thai house, která se na různých cestovatelských serverech pyšnila obstojným hodnocením. Když jsme se dostatečně nasytili a nálada se zase dostala do normálu, vyrazili jsme na obhlídku okolních uliček a přilehlého přístavu. Počasí nám příliš nepřálo, ale nenechali jsme se odradit. V dešti mělo totiž město nečekaně příjemnou atmosféru a ještě víc vyniklo kouzlo historického centra. Prošli jsme ho relativně rychle a zamířili rovnou do přístavu, kde se nachází nejjižněji položený maják celého Německa, který neláká jen lodě, ale také řadu fotografů. Naproti majáku se nachází ještě socha bavorského lva, která společně s ním střeží celý přístav. Nebýt silného větru, kvůli němuž skončil můj oblíbený klobouk v jezeře, bylo by to úplně perfektní. Ale aspoň máme vtipnou historku na vyprávění.

Neuschwanstein

Další den jsme se nasnídali v doprovodu halasného povyku pana majitele a opět znepokojeně koukali na předpověď. Měli jsme v plánu vylézt na nejvyšší vrchol Německa Zugspitze, ale webové kamery na oficiálních stránkách nás od tohoto záměru odradily. Vypadalo to totiž na slušnou polární expedici v mínus deseti stupních a v husté chumelenici. Potřebovali jsme tedy nový plán. V blízké dojezdové vzdálenosti od Zugspitze, kam jsme se ten den chystali, se nachází také město Füssen, kam směřují turisté v touze navštívit ikonický zámek Neuschwanstein. Vzhledem k počasí se to jevilo jako skvělý nápad, proto jsme celí natěšení vyrazili na německou historickou ikonu, která dokonce inspirovala samotného Disneyho (stačí si vyhledat jeho logo a porovnat :)). Cesta z Lindau trvala zhruba hodinu a půl a k zámku je to pak dalších cca 30 minut pěšky do poměrně strmého kopce. Výšlap nám trochu nepříjemně zkomplikoval sníh - ano, čtete správně, v květnu skutečně chumelilo - a taky fakt, že jsme s sebou měli pouze jarní oblečení. Zde se dostáváme k tomu, že jsme přípravu na tenhle výlet skutečně podcenili. Nevzdali jsme to ale ani tentokrát a vydrápali jsme se na Mariin most (Marienbrücke), odkud můžete obdivovat Neuschwanstein v celé jeho kráse. Pokud byste rádi na prohlídku zámku, která stojí 13 euro za osobu, doporučuju si lístek rezervovat dopředu online. Kilometrová fronta před pokladnou vypadala i tak poměrně děsivě. A nezapomeňte si s sebou vzít také hotovost, parkoviště totiž stojí 7 euro a automaty bohužel neberou karty.

Riessersee

Po tomhle nečekaně studeném výletu jsme se rozhodli dojet do města Garmisch-Partenkirchen, kde se nacházelo naše útočiště pro další noc. Ubytovali jsme se u jezera Riessersee ve stejnojmenném hotelu a večer jsme se šli aspoň na chvíli projít po břehu, když konečně přestalo na chvíli pršet.

Eibsee

Na poslední den našeho rajzování po Německu jsme měli naplánovaný výlet k jezeru Eibsee, u kterého jsem sice byla už několikrát, ale mám to místo natolik ráda, že se tam vždycky s potěšením vracím. Ráno navíc už bylo pouze oblačno, žádný déšť, takže jsme plni optismismu vyrazili hned po snídani fotit. Eibsee navíc leží na úpatí zmíněné hory Zugspitze, proto jsme se těšili, že ji uvidíme aspoň takhle zezdola. No, ani tentokrát jsme neměli moc štěstí, jelikož celé horské panorama bylo zahaleno v husté mlze. Naštěstí stačilo počkat cca dvě hodiny, jež jsme vyplnili dlouhou procházkou podél břehu a aktivním focením, a německý nejvyšší vrchol na nás na chvíli vykoukl. Mise byla splněna, takže jsme se mohli s dobrým pocitem vydat na cestu zpátky do Prahy.

Praktické info na závěr

A na závěr ještě praktické info, pokud se chystáte Eibsee také navštívit. Parkovat se dá přímo u jezera za 5 euro (opět hotově) a příjemnou lesní cestou můžete jezero celé obejít. V hlavní letní sezóně máte možnost si vypůjčit šlapadlo, případně se zúčastnit některé z pravidelných denních plaveb lodí. Sama za sebe doporučuju vydat se tam brzy ráno nebo k večeru, kdy jsou většinou nejlepší podmínky na focení a nebývá tam tolik lidí. A teď už bych jen popřála hodně štěstí na vaší cestě a pokud možno lepší počasí. :)

Kde rajzovat toto léto v přírodě?